Finanční odpovědnost aneb jak jsme koupili nové LCD do obýváku

Jééé, nová televize! Však na kreditce toho máte stále dost. Neváhejte! Skvělé, na míru ušité, bezúročné, ničím nelimitované úvěry bez doložení příjmů na Vaše nové hodinky s vodotryskem. Profesionální poradci tu jsou jen pro Vás  

Zamilovaní až po uši

Všichni milujeme ten pocit, kdy si domů přitáhneme novou "hračku". Proč? Vyvolává to v nás pocity dobré nálady, mnohdy i vzrušení a občas dokonce i krátce trvající pocit výjimečnosti. Ten však rychle pomine, vzrušení z novinky vyprchá a již o pár týdnů později pokukujeme po další modle pro náš obývák.

Nebudu tu rozebírat, hodnotit ani polemizovat nad smyslem koupě takových věcí, jejich skutečným užitkem a možnými alternativami vůči konzumnímu životu. Zaměřím se čistě na finanční hledisko věci, a to jak z pohledu jednotlivců a domácností, tak i optikou firem a státu (v tomto případě našeho). Takže pojďme na to!

Západní společnost žije uprostřed víru konzumu, který momentálně dosahuje svého vrcholu. Proč vrcholu? Současný stav není dlouhodobě udržitelný. Konzum byl postaven na piedestal a oslavován, jako forma pokroku lidstva, která byla díky masivní propagaci dána, jako imprint do našich hlav. Dnes už si nedokážeme představit, jaké to je nemít televizi, počítač, telefony, internet, auto anebo nejnovější bundu od Tommyho Hilfigera.

Ano, jistá forma pokroku to je, ale za jakou cenu a jakým směrem?

Život jako pírko

Alfou a omegou pro klidnější a spokojenější život, je mít na něj. Než půjdeme dál, pojďme se nejprve zastavit u otázky "Co to znamená mít na život"? Všimněte si, že jsem záměrně použil slovo "mít" a ne "půjčit si" na něj. Z výše uvedeného lze vytvořit jednoduchou rovnici, a to, mít na život znamená:

Držet vyrovnaný či plusový rozpočet, při pokrytí všech fixních i variabilních nákladů klíčových pro zajištění komfortního života. Zní to hrozivě? Pro některé ano. Co je to komfortní život? Odpověď ať si každý najde sám pro sebe. Existuje vzorec, podle kterého by se mohl každý orientovat? Ano a zní velmi jednoduše. Příjmy musí být rovny či vyšší, než výdaje! A co to pro nás znamená v praxi?

1. Být schopen rozlišovat mezi zbytným vs. nezbytným.
2. Byt schopen odložené spotřeby.
3. Vytvářet finanční rezervy.
4. Nepůjčovat si na nic, co nemá povahu investice, kdy finální výnos není vyšší, než náklady plynoucí z půjčky.

Teď si pojďme jednotlivé body lehce rozebrat.

Rozlišovat mezi zbytným vs. nezbytným

Mnoho lidí je zcela mylně, ale o to silněji přesvědčeno, že by nepřežili bez domácího kina, nejnovějšího iPhonu či nového vytíracího robota. Jenže přežili. Člověku k životu stačí uspokojit jen pár základních potřeb. Mít kam složit hlavu, mít co jíst, pít a v ideálním případě mít zajištěný i pravidelný měsíční příjem. Vše ostatní je zbytné.

Ne, nenavádím Vás k askezi. Pokud jsou ale vaše příjmy nižší než výdaje, bude to zejména kvůli rozhazovačnému způsobu života a časem zbankrotujete. S vyššími příjmy jdou ruku v ruce vyšší výdaje. Nemuselo by tomu tak být, ale to bychom sklouzli k čirému filosofování. Existuje tu tedy přímá úměra mezi výší příjmu a náklady, kde společným jmenovatelem je uspokojení materiálních potřeb. Tato hra je u konce v momentě, kdy kvůli uspokojování zbytných potřeb Vám už nezbývají prostředky na ty nezbytné a proto si začnete půjčovat, abyste měli na život.

Schopnost odložené spotřeby

Krásný pojem v učebnicích ekonomie, avšak v mnohém nekorespondující s realitou. Málokdo je ochoten odložit koupi čehokoliv na jindy a tím si upřít výsostné právo „zápaďana“ moci si dovolit vše a hlavně ihned. A právě odložená spotřeba by člověku umožnila, nejen rozmělnit své výdaje do delšího horizontu, ale spotřebitel by možná získal i jistý nadhled, jehož výsledkem by byla redukce kupovaného (často zbytečného) zboží = nižší výdaje.

Vytváření finančních rezerv

Tento bod jen velmi stručně. Kdo nemá rezervy, vystavuje se riziku osobního bankrotu. Všechna rizika nelze předvídat, ale lze zmírnit jejich dopad adekvátními kroky. Vytváření rezerv je jedním z nástrojů.

Nepůjčovat si na nic, co nemá povahu investice

Dnes vidíme půjčky na Vánoce, dovolenou, na cokoliv, půjčíme všem, žádný problém, profesionální služby, těšíme se na Vás, to musíte mít, bez toho nemůžete žít apod. Reklama funguje víc, než dokonale. Konzumentův bryskní intelekt a rozhodovací schopnosti jsou oslabovány s každou další marketingovou masáží. Nakonec se většina z nich s důvěrou odevzdá do otevřené náruče té či oné finanční instituce a dluh je na světě.

Dokáži si představit i funkční formu půjčky a to v případě koupě nemovitosti či jiný druh investice. Má to jedno velké ALE.
Brát si hypotéku na nemovitost, ještě neznamená investici, jak si mnozí lidé myslí. Jestliže si berete půjčku na 30 let, až ji splatíte, bude to spíš investice pro Vaše děti, než pro Vás. Za druhé pokud v dané nemovitosti bydlíte, je to pouze hypotetická investice, protože negeneruje žádný zisk. Navíc ještě za ni platíte vy. Bystrý čtenář si všimne nepřímé úměry a spousty proměnných. Nemovitost na hypotéku se automaticky nerovná investici a tudíž celý projekt může být ztrátový.

A když už je řeč o nemovitostech. V době krizí cena nemovitostí klesá, takže ve chvíli, kdy peníze potřebujete nejvíce, bude prodej nejspíš nevýhodný, a tudíž nemovitost prodáte za méně, než jste ji nakoupili.

To stejné se týká leasingu na auto či spotřebního úvěru. Pokud máte auto či notebook na zábavu, je to silně ztrátové. Jestliže Vám pomáhá generovat zisk, který svým potenciálem přebije úrokovou sazbu půjčky, je to investice. I služby mají podobný charakter. Masáž může být výdaj, ale i investice, záleží na povaze situace.

Pohádka o hloupém Honzovi

Teď se podívejme na zadlužení domácností a jednotlivců a uveďme si extrémní příklad. Vzorec opět jednoduchý. Čím vyšší zadlužení, tím vyšší nestabilita. Extrémní nestabilita v širokém měřítku vede ke krizi, která vede k vyšším úrokovým sazbám, inflaci a tím k znehodnocení měny, potažmo úspor v dané měně.

V jednom krásném městečku žil byl Honza Vometlo, který miloval nakupování. Nebylo to ale obyčejné nakupování. Představte si, co všechno ten Honza měl. Hypotéku na byt 5+1 za 5 miliónů Kč po dobu 30 let, k tomu kontokorent ve výši 100.000 Kč na dovolenou a dárky na Vánoce, leasing na krásné BMW za 1.5 milionu po dobu 6 let a spotřební úvěr na nové domácí kino za 80.000 Kč na dobu 3 let. Prostě paráda a luxus. Honza žil šťastným životem.

Honzův bratr Pavel byl jeho přesným opakem. Neměl hypotéku, kontokorent ani leasing. Co ale měl, bylo ušetřených 200.000 Kč a dalších 500.000 Kč měl investováno. Jezdil starším autem, které pořídil v hotovosti za 150.000 Kč a bydlel v příjemném podnájmu, bytě 3+1 za 12.000 Kč měsíčně. Dvakrát do roka létal relaxovat na dobrodružné výpravy po Asii.

Kdo z nich byl bohatší? Uvidíme.

Jednoho dne přišel Honzův zaměstnavatel o zakázky a Honza o práci. Zjistil, že mu nezbývá dost peněz na život a už vůbec ne na jeho „hračky“. Musel se zbavit bytu, auta, kina, doplatit část leasingu a na splátku úvěru a kontokorentu už mu nezbylo. Skončil s dluhy 260.000 Kč, bez auta, bez bytu, bez příjmů a na ulici. Naštěstí ho u sebe jeho hodný bratřík ubytoval. Ten, ač také zasažen nepříznivým vývojem domácího trhu, přežil. Vlastní firmu, jež též přišla o několik zakázek, udržel nad vodou. Byť za cenu uskromnění, pokračoval v podnikání dál.

Stát, firmy, my

Na začátku jsem zmínil, že banky dnes půjčují všem a na všechno. Co se stane, když lidé přestanou mít na splacení? Banky jim zabaví majetek. Co se stane, když hodně lidí nebude mít na splacení? Banky jim zabaví majetek. Co udělají banky s majetkem? V ideálním případě ho zpeněží. Ale to jen za předpokladu, že najdou dostatek kupců. Při recesi, nemovitosti neprodají, tudíž jim bude scházet likvidita a máme tu hypoteční krizi 2009, která odstartovala celosvětovou finanční krizi (ve zjednodušené verzi).

Co se stane pak? Lidé přestanou kupovat, sníží se zisky firem, ty začnou propouštět a omezí výrobu, zvýší se sociální výdaje státu, kvůli nedostatkovosti zboží dojde k růstu inflace, která spotřebu ještě více sníží, bude se víc propouštět, firmy budou krachovat a tak pořád dokola, dokud se trh nepročistí. Poté začne vše nanovo. A kdo doplatí na to, že si lidé nezodpovědně půjčovali? Všichni! A nejvíce Ti, kteří dluhy neměli. Ti zadlužení přijdou o to, co jim stejně nikdy nepatřilo, ale ti druzí ztratí část nebo všechny své úspory díky znehodnocení měny či pádu finančních institucí.

Přijde Vám to jako blbost? Tohle je z historie, ne z utopického románu.

Shrnutí:

• Spotřebitel by měl uvažovat racionálně, nicméně toho nebyl, není a nejspíš ani nebude plně schopen.
• Je třeba vytvářet finanční rezervy, ale málokdo je vytváří v dostatečné výši.
• Ne vše o čem se hovoří, jako o investici jí opravdu je a naopak.
• Hospodářství ztrácí dynamiku a růstový potenciál při vysokém zadlužení společnosti a vysoké zadlužení vytváří ideální klima pro vznik krizí.

Poznámka na konec. Téma je pro přehlednost a lepší pochopení značně zjednodušeno. Ve hře je velké množství proměnných, které by vydaly za celou knihu. Ambicí autora tedy nebylo měnit společnost a dotknout se všech palčivých témat do detailu, jako spíš reflektovat současnou situaci a nabídnout čtenáři jiný úhel pohledu.